Hudobnícky príspevok k rodovej rovnosti

23 mája, 2009

Je zvláštní že tolik baskytaristek se vyskytuje právě na nezávislé, potažmo indie scéně. Když jsem onehdy tuto skutečnost nadhodil u piva, kamarád mi to vysvětlil následujícim způsobem: „Ženy si obvykle vyberou ten nejjednodušeji vypadajíci nástroj. Což je v kapele po zpěvu baskytara. Má jen čtyři struny, a tudíž to není tolik práce. Pak jsou ovšem překvapeny, když zjistí, že to zase taková sranda není. A proto se nejčastěji objevují na indie scéně, protože tam zase tolik práce, ať již po technické nebo po skladatelské stránce, není potřeba.“

Prečo si hudobníčky volia basgitaru?

Zdroj: Ibrahim Hassan: Melissa Auf der Maur – Groove v sukni, Muzikus č. 5/2009, str.77 (citát len v tlačenej verzii)

Týmto pozdravujem Simona, ktorého tieto reči z istých dôvodov určite pobavia. Zároveň vzdávam hold Zuzke, ktorá si vybrala viacej strún a náročnejšiu cestu. A ostáva mi dúfať, že naše speváčky rozumejú rozdielu medzi citátom a osobným tvrdením a neprídu mi za toto omlátiť basgitary o hlavu. 😀

One Response to “Hudobnícky príspevok k rodovej rovnosti”

  1. Zuzkaon 26 máj 2009 at 09:57

    Jaaj Lacinko. 🙂 Zlaty, dakujem… Ale vies, ze aj ja som chcela hrat najskor na basu? Ale som si to akosik rozmyslela.